5. ledna 2015

Záchvatovité přejídání

Dlouho předlouho jsem tento článek odsouvala. Protože jsem si to nechtěla přiznat. Nechtěla jsem si připustit to, že přejídáním, o kterém poslední dobou píše tolik blogerek, trpím i já sama. Ale proč je tato věc mezi námi? Co je jejím spouštěčem a co proti ní můžeme vlastně dělat? Většinou nějaká psychická záležitost, společenská událost, nebo pouhá nuda. A proti tomu? Bojovat sám se sebou, nic víc. Sama vím, že pokud se doopravdy soustředím, dokážu tomu předejít. Ale má vůle hodně zakouší a já se musím hodně přemlouvat. Ale hlavní je, že to prostě občas zvládnu. 


Pro neználky, kdo neví, záchvatovité přejídání se řadí mezi poruchy příjmu potravy (PPP). Ano, stejně jako bulimie a anorexie. A co to vlastně je? Ze svého vlastního úhlu pohledu říkám, že jde vlastně o bulimii bez následného zbavení se jídla. Jakmile na vás ten záchvat přijde, nevíte co sníst dřív. Nejraději byste snědli i to, co doma nemáte. Jo, až tak strašné to může být. I tady jsou světlejší a tmavší dny. V těch světlejších vám stačí málo a oproti těm tmavším, kdy sníte opravdu VŠE, CO VIDÍTE, vám to jako přejídání nepřijde. Tmavé dny jsou hrozné. Doslova se cpete a nevíte, jestli prve 2 krajíce chleba se šunkou a sýrem nebo čokoládu. Je to jedno, sníte obojí a zakončíte sušenkami. A nebo ještě pokračujete.


U mě se tato nemoc vyskytla v srpnu, a doteď je tolik různých důvodů, proč se to mohlo stát. Celý prázdniny jsem strávila na brigádě a neměla vlastně ani moc času jíst, natož pak cvičit. A do jídla přes vyčerpání nebyla ani chuť. A pak jsem jela na svatbu. Velkou svatbu, kde bylo mnoho dobrého jídla, no znáte to... Hodně lidí se na oslavě přejí, tak jsem si to nevyčítala. O týden později slavila mamka narozeniny a byla opět velká oslava, kde jsem se zase přejedla. A nejenom na ní, pro jistotu už den před ní a den po jsem pokračovala. 


No, byla jsem z toho zoufalá a samozřejmě si přikázala, že se to už nebude opakovat. A moje hlava si z toho vyvodila to, co jsem vždy tvrdila, a sice, že zákazy jsou od toho, aby se porušovaly. A tak se tohle to přejídání v nepravidelných intervalech opakuje až dosud. Někdy to trvá jedno odpoledne, někdy i tři dny po sobě. Až teď se mi to aspoň trochu daří dostat pod kontrolu. Už poznám, kdy to na mě jde. Ten den se mi absolutně nic nechce, odpoledne si dám svačinu před cvičením, pak dojdu k názoru, že se mi vlastně cvičit nechce a tak si dám k jídlu ještě něco. A pak ještě. Ovoce? Zapečené tousty? Uděláme! Čokoláda? Sem s ní! A tak to pokračuje dokud nejsem nacpaná k prasknutí a někdy i potom. 



Snažím se držet. Protože mám zase motivaci. Když jsem se přejedla jednou za týden, nebo za dva, říkala jsem si, že to je přece v pořádku, pouze cheat day. Ale tady nešlo o cheat, tady šlo o něco mnohem vážnějšího. O něco, co mi kazilo celou mou snahu o to nějak vypadat. Došlo mi, že takhle nikdy nebudu mít to pevné svalnaté tělo, protože sice se přejím jen jednou za týden, ale dalších 6 dní se budu těch nadbytečných kalorií zbavovat. A tak, proč vlastně? No ano, zní to tak jednoduše, ale věřte mi, není tomu tak. Musím vynaložit tolik sebekontroly na to, abych se ten den, kdy to přichází, dokopala do cvičení dříve než začne přejídání. Protože pak to nutkání přejde zaručeně. 


O Vánocích jsem se docela držela. Odolávala jsem horám smažených řízků, cukroví a čokolády všude kolem. Neříkám, že celé Vánoce. Pro mě je úspěch, že jsem zvládla většinu doby. Když nepočítám Štědrý den a dva dny kolem Silvestra. Od Nového roku se snažím jíst zase zdravě, bez přejídání a pravidelně. Je teprve pátého, ale já věřím tomu, že je s tímto konec. Nehledě na to, že za pár dní odjíždím na 80 dní do zahraničí, k cizí rodině, k úplně cizím lidem. A myslím, že tam mi bude přežírat se trapné a blbě. Vážně doufám, že se této nemoci zbavím. A budu ráda za jakoukoliv podporu, blbé komentáře si nechte. Zveřejnit to je docela odvaha ;)



Omlouvám se za dlooouhý text a smekám klobouk všem, kteří se dostali až sem. Jak to máte vy, už jste se setkali se záchvatovitým přejídáním nebo jinou z PPP? 

10 komentářů:

  1. áno přečetla jsem až do konce (nečekaně)..s tímto se trápím také, to ty víš..není to lehký..narozdíl od tebe jsem teda Váncoe snášela hodně špatně, ale dokázala jsem si říct STOP a zatím to funguje, cvičím každý den, jím pravidelně a celkem zdravě (nojo občas zhřeším, kdo ne, ale žádný přežer se nekoná)..je sice teprve 5., ale ani nevíš, jak jsem ráda, že jsem to zatím zvládla a ejhle, ani už takovou chuť nemám, protože vím, že by ta snaha byla pak na nic a kdo by nechtěl mít hezkou postavu do plavek? :)
    To Dánsko si pořádně užij a já vím, že tam to zvládneš, budeš tam mít posilku :P (ohoho jak já ti budu závidět :D - terka škodolibka:* :DD) a myslím, že to bude omnoho jednodušší, když budeš u cizích a tak..
    Doufám, že už to bude jen dobrý teď, je velká motivace a to je jen dobře!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já teda necvičím zatím, ale v Dánsku to začne ♥
      postavička jako lusk do plavek, to zvládnem obě :3
      užiju i za tebe, neboj :-*
      jooo a motivací se necháme společně vést ♥♥♥

      Vymazat
    2. joo v Dánsku budeš mít čas na pořádnej sport! :D snad :D snad tě Dáni nezahltí moc :D
      joo budou sexy vymakaný těla hubený! ♥
      jj zvládnem, protože ve více lidech se to vždy táhne lépe a motivaci máme přece velkou! ♥♥ nemužu dopustit, abys mě v létě viděla jako kuličku :DDD :P

      Vymazat
  2. Já jsem před nedávnem hodně a rychle zhubla, nejspíš anorexie, tak jsem byla nucená jíst. Jenže já samozřejmě nechtěla, měla jsem strach z tloustnutí, jenže jakmile byl večer před vážením, dostala jsem zase strach z doktorky. Tak jsem se nehorázně přejedla, takhle každý měsíc. Pak to bylo častěji, říkala jsem si, že přeci můžu, a tak skoro celý den jsem jedla sladkosti místo normálního jídla. Teď už bych se měla krotit, jenže já si navykla na přejídání, jsem doslova na cukru závislá a vyluxuju všechno sladké, co je doma. Když jsem dneska po večeři spráskla 300g bílé čokolády, už mi došly nervy a od tohohle okamžiku (protože to může být ještě horší) se s tím opravdu už chci vypořádat. Protože se za to nenávidím a ještě mám strach o své zdraví.
    Tak snad se mi to po 105. podaří a tobě i dalším přeju silnou mysl. Třeba až si budu jistá, že je s tím prokletím konec, napíšu článek, jak jsem se s tím vypořádala já :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ou, to mě mrzí. To jezení sladkostí místo normální jídla znám moc dobře. Moc ti držím palce! :)

      Vymazat
  3. Tím stejným jsem si prošla i já a dlouho jsem si to nechtěla připustit. Na Vánoce jsem si řekla, že to nebudu řešit.. jednoduše žádné výčitky! Ani nevím proč, ale po svátcích všechno zmizelo. Asi mě ty velké porce nezdravého jídla omrzeli nebo jsem to přestala řešit a začala se zajímat o něco jíného. Chodila ven s přáteli a podobně. Ono se říká, že záchvatové přejídání samo od sebe přestane. Ale já tomu nevěřím a bojím se, že se znovu objeví. Je to v hlavě a ne v žaludku! :-(

    OdpovědětVymazat
  4. Ne že by to bylo krátký, ale takhle vypadaj moje běžný články, takže nemám co vyčítat xD Jo, taky jsem si tohle prožila, nejvíc vždycky poté co jsem zhubla pod padesátku a řekla si že si to můžu dovolit tak dlouho dokud jsem nebyla zpátky... ani nevím jestli jsem z toho vyléčená nebo ne ale jak ty píšeš, v práci není čas žrát, tam se maká což mi pomáhá :-) u mě to navíc není vidět protože moje přežírání je horší v tom že sice nepřichází jednou týdně ale spíš tak dvakrát měsíčně, ale už od rána to vím a ani se nesnažím to potlačit a aby to nebylo vidět na váze, sahám po jistých vyprazdňovacích tabletkách které sice nesnáším ale přesto patří do stálé výbavy lékárničky... myslím že i tohle patří do bulimie, nejen zvracení, ale váha se drží a to je bohužel důležitější xD a ne abys to brala jako radu xP ale celkem pomáhá evidování do kalorických tabulek, ty hodnoty mě drží :-) A tobě držím palce ;-)
    --
    No jo, já mám kliku že to umím popsat, ale jinak nic až takovýho už nezažívám xD My taky máme známý firmy a já jsem jedna z nich xD Na Farmě mě fascinoval ten paradox :-) No jo, já se už dovolala na dost takhle neobvyklejch míst xD

    OdpovědětVymazat
  5. Přeji Ti hodně štěstí v Tvém boji (se kterým se částečně ztotožňuji). Ale líbí se mi příštup... do léta chci taky vypadat jinak, ať můžu nosit plavky, jezdit na kole v ultrakrátkých kraťáskách (no opálení do půlky stehen je opravdu nehezké :D).

    Nejlepší je, když jsem celý den zaměstnaná a nezastavím se, já totiž opravdu jím "z nudy".

    A hlavně se užij Dánsko! :)

    OdpovědětVymazat
  6. Já to zažila poprvé a naposledy o Vánočních svátcích. Rovnou 3x. To jsem jedla vyloženě místo hlavního jídla cukroví, čokoládky atd..Poznala jsem jaké to je, a už v životě to nechci zažít. Držím palce :)
    Fit Maddie

    OdpovědětVymazat
  7. Obdivuju tě, že si tenhle článek napsala.
    Taky si tímhle procházím, vždycky týden jím ukázkově a pak příjde ,,ten den,, a já sním vše na co příjdu. Čokolády, rohlíky, prostě vše co je doma. Jsem k nezastavení, teda až je mi zle tak přestanu.
    Zrovna před dvěma dny se mi to stalo. Ale takhle k vysněné postavě se nedostanu, porád si to snažím srovnat v hlavě. Snad to všechny co tímhle trpíme, zvládneme :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milý komentář :)