Ani jsem se nenadála a tři měsíce uběhly jako voda. Přijde mi to jako včera, kdy jsem si v Jeseníku balila své kufry a strachovala se, že jsem určitě zapomněla něco důležitého. A teď si své věci balím znovu, na cestu zpět. Vzpomínám, jak tu před pár dny byla nervozita z toho, do jaké rodiny se dostanu. A teď je tu nervozita z toho, že od nich musím odejít. Většina lidí si myslí, že je jednoduché vrátit se zpět. I já to tvrdila. Ale po třech měsících jiného života jsem změnila názor.
Není pravdou, že bych se netěšila domů. Těším. Hodně. :) Po 80 dnech opět vidět svou rodinu, přátele. Chybí mi. Nemůžu se dočkat až všechny znovu obejmu a budu je vídat téměř denně. Ale taky to znamená vrátit se do reality, začít opět všechno řešit, ničemu se nevyhýbat. Není to jednoduché. A ještě těžší je opustit rodinu, kterou jsem díky výměně získala ♥ Za tři měsíce mi neskutečně přirostli k srdci a loučení s nimi, to bere mnoho přemáhání se k úsměvu a následných slz. Poslední společná večeře, poslední společně strávený čas.
Jsem neskutečně vděčná za možnost tady být. Ne každý dostane tu šanci odjet 1200 km od domova a žít vlastní život už v 16 :) Já jsem za tu možnost neskutečně vděčná, protože tolik zážitků, nových věcí, vzpomínek, myšlenek... Znovu už to takové nikdy nebude. A to, co jsem tady zažila, na to budu vzpomínat s láskou hodně dlouho :) ♥
Nebudu říkat goodbye. Zní to, jako by byl opravdu konec. Ale není. Každým koncem něco nového začíná.
See you later :) ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za milý komentář :)