Kdo vlastně jsem a jak jsem se dostala tam, kde jsem dnes

Šestnáctiletá holka ze severní Moravy. Studentka gymnázia. Milovnice zdravého životního stylu, který jsem objevila a který mě nepřestává fascinovat. Stále ještě bojující dívka se svými kily navíc. 

Tohle a ještě dalších xxx výrazů mě vystihuje, ale teď bych ráda psala o tom, jak jsem se dostala k hubnutí, cvičení a všemu tomu okolo :)

Nikdy jsem nebyla takové to super-štíhlé dítě, spíše takový "zlatý střed". Vyrůstala jsem dobře živená a měla jsem ráda pohyb. Aby taky ne, když jsme se s klukama od vedle neustále naháněli a hráli si na babu. Taky jsem chodila tancovat - orientální tance. A měla jsem to moc ráda, ale nakonec jsem s tím sekla. Znáte to, málo času, špatní lidé a tak.. :)

Tak, jak jsem rostla, jsem se i vzdalovala od svých aktivit. Přestup na gymnázium, více učení, méně volného času a jediná záliba, která mi zbyla, byla kytara a jezdectví. Takže aspoň malý pohyb mi zůstal :)

No ale pak přišla rána v podobě stěhování. S rodinou jsme se přestěhovali sem na severní Moravu, nějakých 250 km od místa, kde zůstalo moje dětství, kamarádi, oblíbení učitelé... a vlastně všechno.

Ze začátku jsem byla hrozně nešťastná, zdeptaná, a tak jsem se uchylovala k něčemu, co mě uklidňovalo... k jídlu. K hromadám jídla. Nezdravého. A sladkého, samozřejmě, protože to je na nervy nejlepší (a protože jsem sacharidový typ). S Milkou a jejími kolegyněmi jsem se kamarádila téměř denně, místo 2 knedlíků k obědu jsem si dala i čtyři a bílé rohlíky měly nejlepší chuť.

Touhle životosprávou jsem za tři měsíce (tři!) přibrala 11 kilo. Nenáviděla jsem se za to, kam až jsem to nechala dojít, brečela jsem a dál se cpala čokoládou a koblihama. V té době jsem z toho byla zdrcená, ale ještě jsem se neměla k tomu začít s tím něco dělat...

O půl roku později jsem se rozhodla jít na to přes jídlo. Protože více pohybu než dojít na zastávku autobusu? Ne, děkuji. A tak nastala éra light výrobků, celozrnného pečiva (co celozrnnou mouku ani nevidělo), rádoby zdravých müsli tyčinek, zapékaného müsli (které obsahuje více cukru než ovesných vloček) a dalších "sraček", co jsou možná bez tuku a tak, ale mají v sobě samá éčka, glutamáty, stimulanty a já nevím, co všechno ještě. Ale pár kilo jsem zhubla, takže co bych některé ty nechutnosti nejedla dále, žejo :)

Zlom nastal v červenci 2013, kdy jsem se rozhodla přidat i trošku pohybu. Na facebooku jsem našla stránku 30ti denní výzvy a začala podle jejich cviků. Ovšem 30 dní v kuse mě to rozhodně nebavilo a po 14 dnech jsem dala cvičení sbohem a šáteček. Začala jsem ale více jezdit na kole a oblíbila jsem si taky chůzi do kopců, když už v těch horách bydlím. 

V září loňského roku jsem objevila Jillian Michaels. Úžasná žena s podobným životním příběhem. Něchtělo se mi věřit, že někdo jako ona, míval obrovskou nadváhu. A právě ona je mým vzorem, změnila mi život. Zamilovala jsem si cvičení a postupně začala objevovat krásy zdravé výživy a clean eating :) Jillian jsem postupem času začala střídat s jinými trenéry, začala jsem běhat na orbitreku a pomalu (ale jistě) dělám pokroky. 

Blogovat začínám mimo jiné také proto, že bych chtěla i ostatní motivovat na jejich cestě za zdravým tělem a spokojenou myslí :)

Pokud jste dočetli až sem, tak vám gratuluji :D Budu ráda, když mi tu necháte nějaký komentář a časem se sem vrátíte :)