V duchu Mikuláše

Určitě pro nikoho není žádné překvapení, že se včera slavil svátek sv. Mikuláše. V dnešním článku, který je zase tak trochu vykecávací, vám chci říct hlavně jak to prožíváme u nás doma. Když se bavím s kamarádkami, vidím, že každá rodina to má zavedeno úplně jinak! :) Já vám osvětlím, jak to mám zažito já a budu ráda, když mi zanecháte pod článkem komentář s tím, co doma provádíte vy! :)

Vlastně ani nevím, kde naše rodinná tradice vznikla, jestli ji vymyslela maminka nebo už její babička. Faktem je, že celých 16 let, co tu na světě straším, je to u nás stejné. Jak se říká, 5. prosince večer Mikuláš navštěvuje hodné děti aby je nějak ocenil. Nadělil jim dárečky v podobě ovoce a čokolády, a někdy když se zadaří i nějaké ty penízky. A někdy dostanete taky bramboru nebo uhlí, ono záleží na tom, jak se celý rok snažíte, žeano.

Rok co rok 5. prosince usedám v koupelně na vanu a čistím boty. Ne, že jindy bych je nečistila. Ale toto datum je zkrátka speciální, čistím je proto, abych je pak položila na parapet nebo před dveře balkonu a ráno v nich mohla najít balíček. V něm se vždy ukrývá něco jiného, někdy je více čokolády a někdy více ovoce. A mnoho drobáků kolem, ze kterých jsem ale stejně nikdy neposkládala víc než 30 korun. Pamatuju si, že ještě když můj tatík pracoval na šachtě coby horník, dostali jsme do botičky i kousek uhlí, a pak se se sourozenci hádali, kdo má větší a kdo tedy více zlobil. Pak přicházely brambory a nevím proč, ty mi vždycky přišly ještě horší než to uhlí. 

A co mi nadělil Mikuláš tentokrát? Díkybohu žádná kvanta čokolády! Spousta žvýkaček, nějaké ty čokoládové tyčinky, gumové bonbony, co miluji a konečně taky hromada mandarinek! No povím vám, letos jsem musela být hodné dítě. Jenom arašídy chyběly... Ale i bez těch se obejdu! :D