24. února 2015

Den za dnem

Ahoj zlatíčka, tak opět píšu něco do sbírky Dánských článků. Doufám, že alespoň někomu tím udělám radost :) Ačkoliv mi stále přijde, že budu psát neustále o tom samém dokolečka, protože nemám si vůbec na co stěžovat a do Česka se mi zkrátka vracet nechce. Mám téměř 98% času vynikající náladu, zbylá 2% zaujímá stesk po rodině, klukovi a kamarádech. A taky chvíle, kdy si uvědomím, že už jsem za půlkou svého pobytu a za 5 týdnů odjíždím domů. Nebudu lhát, hodně věcí mi tady chybí, ale nechci se vracet. A kdybych měla možnost si pár lidí (asi tak 10, bez kterých by to opravdu věčně nešlo) přestěhovat sem, neváhám ani minutu. 



O samých nových zážitcích jsem vám nedávno psala v článku Týden plný poprvé. Od té doby utekl asi týden a věcí moc nepřibylo. Opět chodím do školy, i když chodím asi v tomto případě není to správné slovo. Vzhledem k mému téměř prázdnému rozvrhu tam chodím pouze čtvrtek a pátek, od pondělí do středy si tam odsedím 2-3 téměř volné hodiny, kdy dělám, že něco dělám, a jedu domů. Klidně si do školy přijdu na deset a ve dvanáct vesele nasedám na kolo a jsem během 15 minut doma. Tam pak opisuju stohy učiva z české školy, občas si zacvičím, napíšu něco na blog, kouknu na nějaký film nebo si povídám s rodinou a chodím na procházky.


Co se toho zdravého životního stylu týče, po prázdninovém doslova a do písmene prasečím týdnu jsem si v neděli večer udělala jasno a od minulého pondělí jsem se do toho opřela. Začala jsem hlídat stravu (ale to neznamená, že si nedopřeju třeba palačinky) a taky cvičit. Zamilovala jsem se do běhu, po tom na pláži jsem se rozhodla běhat pravidelně a daří se mi, opravdu mě to baví. Čtyři rána v týdnu vyběhnu ještě před snídaní asi na půl hodinky. Něběžím celý čas, zatím to máme s kamarádkou rozkouskované a až budu psát svoji running story, napíšu vám vše. Místo typické rodinné snídaně, kdy si zalijete cornflaky s vločkami mlékem, jsem se domluvila na ovesné kaši, protože jsem přišla na to, že mi mléko opravdu nedělá dobře (intolerance laktózy) a řešit to budu až doma. 


Počasí se tu neustále střídá, momentálně bylo tři dny zataženo, poprchávalo (ale ani to mi v ranním běhu nezabránilo žejo) a teď se začíná rozjasňovat. Už dva dny můžu opět pozorovat východ i západ Slunce a to první dokonce z pohodlí postele nad jezerem, chacha. Na závěr vám asi napíšu, že tím, jak mám mnoho času, jsem schopná o mnoha věcech přemýšlet a přišla jsem na tolik věcí, které musím změnit, až mě to zaráží. Ale jsem ráda, že jsem si je uvědomila. Možná o nich napíšu jeden z dalších článků, pokud budete mít zájem :) 


Doufám, že užíváte čas ve střední Evropě stejně jako já tady na severu. Už přichází jaro, nebo stále boduje ve vašem okolí zima? :)

5 komentářů:

  1. běh na pláži? O.o tak to závidím! Taky mi mléko nedělá úplně nejlíp :( 5 týdnů? páni! to utekloO.o

    OdpovědětVymazat
  2. Vypadá to, že se tam máš skvěle :)) Závidím i pláž :) ještě si doužij zbytek pobytu :)

    OdpovědětVymazat
  3. Užívej si to tam do poslední chvíle, sever je můj sen:) super článek a pěkný blog^^

    carolinegrey.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Low carb dny bych opravdu nedávala! :D Jako možná bych snesla tak 150 g, možná i 100 g, ale mín než 100 ani náhodou!:D
    Mě zas ty sladkosti tak nevadí, přece jen se chci vyléčit. Nechci ale šidit tělo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja tomu rozumím, je to velmi těžké :( tak snad se ti bude dařit ;) o ni by kamarádi šli radi určitě ;) tak zkus rýžové nebo mandlové mléko :) třeba by ti to mohlo prospět. ;) tak to je fajn že tě déšť nezastaví ..ja bych nešla :D

      Vymazat

Děkuji za milý komentář :)